Červenec 2013

Aisuru - 1.kapitola

30. července 2013 v 21:32 | Yasuko-chan' |  Aisuru → povídka



Slíbila jsem vám novou povídku společně s Hotaru c:
Já píšu za Shio - odstavce psané šikmě a krátce :'D
Hope u like it c:
_________________

1. Kapitola with Hotaru
Procházela jsem se ulicí, ignorovala jsem ty tupý pohledy lidí. Ani trochu jsem se nebála, že mě někdo udá. Neschovávala jsem se, naopak, byla jsem všem na očích. Znamenalo to pro mě něco novýho, jako zakázaný ovoce. Správně, byla jsem za školou. Už jsem prostě nesnesla jak se na mě každý díval svrchu. Neměla jsem v úmyslu tam dnes jít, chtěla jsem si jen vyčistit hlavu od problémů, od všeho, ikdyž jsem věděla, že hned co tam přijdu, bude to jako dříve.

Brr, zima. Nesnáším zimu. Nesnáším sníh. Je studený a na teple se z něj stává ještě horší věc - ledová voda. Naštvaně jsem si vrazil ruce do kapes a vztekle přidal do kroku, s pohledem zabodnutým do země. Čím dřív budu doma, tím líp. Už jsem se úplně viděl v teplé vaně. Celý ve vodě s bublinkami a se sklenkou vína v ruce... nebo něčeho ostřejšího? Možná.
Náraz. Narazilo do mě něčí tělo. Ovšem místo toho, abych odletěl já, tak si na zadek sedla ona osoba. Otráveně jsem vzdychl a podíval jsem se na onu osobu s úmyslem, ji pořádně seřvat, ale pohled na ní mi sebral vítr z plachet. Byla to ještě školačka. V uniformě, kolem krku ovázanou dlouhou šálu. Její obličejík byl zarudlý zimou. Nespokojeně krčila nosík. Zdálo se mi to roztomilé. Místo toho, abych začal křičel jsem se na ní pousmál a podal jí pomocnou ruku.

Mrzly mi nohy i uši. Šťípalo to. Zavřela jsem oči a zaklonila hlavu dozadu. Sníh mi padal do obličeje. Chtěla jsem zrovna oči zpět otevřít, ale do někoho jsem vrazila. Náraz mě schodil na zem. Upřeně jsem se na tu osobu dívala. Čekala jsem, že na mě začne křičet a možná mě i uhodí, tak jak tomu bývá ve škole, ale místo toho ke mě natáhl promrzlou ruku a na jeho tváři se objevil široký úsměv. Byl to hřejivý pocit. Poprvé se na mě někdo usmál, pokud nepočítám prodavače, co nutí jejich výrobky. Odhodlala jsem se ruku přijmout. Postavil mě zpátky na nohy. Byla jsem asi o dvě hlavy menší. "Gomene." Vydala jsem ze sebe.

"Neomlouvej se, zlatíčko," zašveholil jsem. Nemohl jsem si odpustit to oslovení. Musel jsem se v duchu smát tomu, jak se ta dívenka začervenala a plaše uhnula pohledem.
"Myslím, že jsem stejně vrazil já do tebe," zamumlal jsem. Byl jsem si jistý, že to ona nabourala do mě, ale chtěl jsem působit gentlemansky.
Ona na mě jenom upírala svoje velké hnědé oči s dlouhými hustými řasami a měla pootevřenou pusu. Zdálo se, že mi asi nikdy neodpoví. Kdyby na mě před chvílí nepromluvila, tak bych přísahal, že mluvit neumí. To jsem jí děsil? Vlastně bych se tomu ani nedivil - se svou výškou, vypracovanou postavou, tmavými polodlouhými vlasy, jejíchž prameny mi padaly do černých očí... jo, obvykle jsem lidi děsil.
"Neublížím ti, víš?" řekl jsem jí a znova jsem se usmál.

"Ne, byla to moje chyba." Setřela jsem rukávem uniformy vločku, která mi dopadla na nos a šimrala mě. Nevím proč, ale hned po omluvě jsem neodešla a dál tam tiše stála. Musela jsem se na něj dívat, něco mě na něm přitahovalo. Byl tak vysoký, že jsem mu skoro neviděla do tváře, sníh a světlo mi ten pohled nedopřály. "J-Jsem Shio." Řekla jsem rozpačitě. Byl to první člověk se kterým jsem promluvila a nemusela jsem se bát, že mnou bude opovrhovat. Aspoň jsem to tak cítila. Nebo se snad mýlím?
Mou hlavou problesko přes tisíc myšlenek.

"J-Jsem Shio," vypadlo z dívenky. Skoro jsem jí nerozuměl. Její rozpačitost mi přišla roztomilá. Líbilo se mi to, jak se červenala. Jak krčila nosík a přivírala oči, aby mi viděla do obličeje i přes silné chumelení. Nechápal jsem to. Tohle štěně vůbec nebylo můj typ. Obvykle jsem měl rád spíš ty sebevědomé dívky. Ale tahle byla jiná.
"Shio, hezké jméno," usmál jsem se. V její přítomnosti jsem se smál nějak často. Bylo to divné. Cítil jsem se jako blbec.
"Já jsem Hiroshi, zlatíčko," pokračoval jsem plynule, aniž bych to stihl zastavit. Proč tak moc chci, aby tohle štěně vědělo, jak se jmenuji? Nevím. Ale líbilo se mi, jak se její drobný obličejík rozzářil, když jsem jí neposlal do háje s tím, že mě její jméno nezajímá.
"Hiroshi," zopakovala, spíš pro sebe. Vypadala, že si ani neuvědomuje, že to říká nahlas. Líbil se mi tón, jakým to řekla. Jak mé jméno vyslovila sladce, s péčí. Musel jsem se nad tím pousmát.

"Ty asi nechodíš na stejnou školu viď?" Na tu otázku jsem si odpověděla v duchu sama. Nikdy jsem ho přece nepotkala. A kdyby ano, byl by malý paprsek naděje mezi těma blbcema tam. Ikdyž jsem si jistá, že i ten malý paprsek by brzy pošlapali a oddělili by mě od něj. Vypadal, že je o pár let starší. "Takže, ty pracuješ? Bydlíš někde poblíž?" Vůbec nevím jak je to možné, ale náhle jsem dostala chuť mluvit. Setřela jsem si další vločku z obličeje a čekala až se jeho rty pohnou a budou mluvit. Ke mě.
Zamotala jsem si prsty do šály, začala být opravdu zima.

Její otázky mi přišli roztomilé. Musela na mně vidět, že jsem moc starý na středoškoláka. Ale byl jsem rád, že se jí konečně rozvázal jazyk. Její hlásek byl jako zvonečky.
"Vlastně jdu zrovna z práce. Jsem zpěvák na volné noze... však víš. Jednou zazpívám tu, potom támhle..." mávnul jsem rukou, jako by to byla nepodstatná věc a zase jsem se na ní usmál, "a taky hraju na kytaru. Elektrickou."
Přišlo mi vtipné, jak na mě zírá, doslova na mně visela pohledem. Očividně se snažila si zapamatovat každé slovo. A ještě ta školní uniforma, skoro bych očekával, kdy si vytáhne nějaký bloček a začne si to všechno zapisovat... což mě přivádí k myšlence...
"A co tu děláš ty? Neměla bys být ve škole?" pozvedl jsem obočí a ruce jsem si zastrčil do kapes. Měl jsem pocit, že mi upadnou prsty a přiznejme si, že je jsem ke své profesi opravdu potřeboval.

Doslova jsem hltala každý jeho slovo. Neznám ho, ale v jeho blízkosti jsem se cítila dobře. Tak dobře jako nikdy předtím. "Pokud někdy budu moct, přijdu se na tebe podívat." Usmála jsem se. Ano i já to umím. Překvapilo mě to. Je to už dlouho co jsem se usmála. Nadechla jsem se, ale zima mi moc nedopřávala, navíc jem byla jen v uniformě s krátkou sukní. Hlasitě jsem pšíkla, aby toho nebylo málo z mýho nosu začalo doslova téct. Snažila jsem se, aby si toho nevšimnul a tak jsem si dala dlaně kolem nosu a zrudla jsem. Když jsem jednou rukou vytahovala kapesník z kapsičky uniformy, cítila jsem se trapně. Nesnáším smrkat před ostatními, ale musela jsem. Poté co jsem dosmrkala a schovala jsem kapesník zpátky, vydrmolila jsem ze sebe omluvu. "Nejsem ve škole, protože máme den volna." Zalhala jsem, nechtěla jsem, aby se jeho názor na mě zhoršil. Vlastně jsem ani nevěděla jaký obrázek si do teď o mě udělal a ani jsem to vědět nechtěla. Co kdyby to bylo něco, co by mě ranilo?

"Den volna?" zeptal jsem se a podezřívavě jsem se jí podíval do očí. Nezdálo se, že bych jí děsil. Divné, před tímhle uhrančivým pohledem vždycky všichni uhnuli očima. Ona ne. Pohled mi oplácela. Se zvláštní oddaností v očích. Ach, ty puberťačky.
"Shio," zašeptal jsem, zatímco jsem vyndal ruku z kapsy, abych ji potom mohl jemně položit na dívčinu promrzlou tvář, "proč jsem ve městě zahlédl jenom tebe?"
Dívka zrudla a rychle sklopila oči. Zdá se, že jsem uhodil hřebíček na hlavičku. Musel jsem se pousmát, zatímco jsem ji jemně hladil palcem po úplně rudé tvářičce. Ach, tak já to štěně přivádím do rozpaků? To je dobré vědět, opravdu. Ale proč mě to tak těší?

Lekla jsem se, když přiložil ruku na mou tvář. V ten moment jsem se mu už nedokázala dívat do očí. "J-Já nevím." Dlouho jsem hledala odpověď na jeho otázku, která byla sice jen obrazně položená, ale i tak jsem chtěla odpovědět. Cítila jsem, že mu nechci lhát a proto jsem dala další odpověď, zatímco palcem brouzdal po mojí zrudlé tváři. "Pravdou je, že nemáme den volna.. jsem za š-školou." Ulevilo se mi, když jsem mu řekla pravdu, ale zároveň jsem se cítila provinile. Jako bych teď čekala, že se mi vysměje nebo odejde beze slova. Přesto jsem čekala pravý opak. Asi jsem naivní.

Její přistižený, zdrcený pohled mi přišel možná až celkem komický. Proč ta slečinka chodí za školu, když z toho má černé svědomí? Když byl on sám ve školních letech, tak byl za školou v jednom kuse, ale nikdy z toho neměl takové výčitky, jaké teď viděl vepsané ve tváře té maličké. Cítil, jak se klepe.
"Aha, takže koťátko nám zlobí?" zeptal jsem se a zasmál jsem se nahlas.
Shio se na mě podívala s jistým vzdorem v očích. Nechápal jsem, kde se tam tak najednou bere. Vždyť ještě před chvílí se tu červenala... a teď tohle. Rychle jsem uvažoval nad svými slovy. Co jsem řekl špatně? Vždyť jsem jí celou dobu říkal připitomělými přezdívkami, tak co jí na koťátku tak pobouřilo?

Když dořekl ta slova, neskutečně mě zabolelo v hrudníku. Byl to ten samý pocit jako, když procházím chodbou ve škole. Jenže tohle bylo jiné, poprvé jsem se pokusila naivně věřit, že si najdu přítele. Vážně jsem dychtivě chtěla jeho pozornost. Jeho smích se my zaryl pod kůži. Tlačila jsem kulaté slzy zpět do očí a chytila jsem jeho ruku tou svou. "Už musím jít." Použila jsem chabou výmluvu abych utekla od toho co řekl. Utíkání je můj jediný způsob řešení problémů. Obešla jsem ho hledíc do země. "Hiroshi.." Řekla jsem tiše, když jsem si přitiskla šálu na ústa. Třeba to nemyslel zle, třeba se mýlím. Otočila jsem se, ale už tam nebyl. Zmizel. Zmizel jako vločky, které dopadnou a rozplynou se.
_______________________________________________________
Tak co na to říkáte? c:

Bleach - 6.kapitola

29. července 2013 v 12:09 | Yasuko-chan' |  Bleach→povídka


6- kapitola
- Předvolání kapitánů a zástupců

Bee s Ikkakem stáli u dveří. "Jak je na tom?" Zeptala se Bee. "Abych řekl pravdu, mám o něj vážně strach. Bojoval proti nim sám, nenechal mě se zapojit." "Vážně?" "Říkal, že to chce udělat sám." "Yoi?" "Nejspíš." Bee se usmála. "Opravdu mu na ní záleží." "Jeho reiatsu je zklidněný." Podívali se na mě. Stále jsem mu ležela na hrudi. "Od toho boje měl dost rozházené reiatsu, ale teď.." Bee se znovu usmála. Ikkaku jí dal ruku kolem ramen a pomalu zavíral dveře. "Necháme je tady."

Probudilo mě dozavření dveří. Nehýbala jsem se, jen otevřela oči. Cítila jsem jeho pomalé dýchání a tlukot srdce. Chvilku jsem tak ještě ležela a pak jsem se nahnula do sedu a přiložila mu ruku na čelo. Horečka klesala. Měla jsem sucho v krku a suché rty. Odlepila jsem je od sebe a řekla: "Znovu jsi mě zachránil, Yumichiko." V ten moment pootevřel oči a na jeho tváři se objevil úsměv. Moje koutky úst se taky protáhly. Přiložil mi ruku na tvář a stíral mi ještě nezaschlé slzy. "Poprvé jsi mi řekla jménem. Měl bych tenhle okamžik zapamatovat." Upřela jsem na něj starostlivej pohled. "Na vtipkování není čas." Zvedla jsem se a šla napustit skleničku vody. Rychle jsem ji do sebe naklopila a utřela si zablouděnou kapku, která mi tekla po bradě. Nikde jsem neviděla další skleničku, takže jsem napustila vodu do stejné.

"Napij se, musíš mít žízeň." Zpomaleně se vzpřímil do sedu, přidržela jsem ho a podala mu skleničku. Pozorovala jsem ho, jak do sebe tu vodu doslova naklopil. "Neseš vinu?" "Nesu odpovědnost za to jak ti teď je." Odnesla jsem skleničku a vrátila se k němu. "Omlouvám se." Znovu se lehl. "To já bych se měl omluvit. Nedodržel jsem to." Nechápavě jsem se na něj podívala. "Řekl jsem, že už tě nebudu pronásledovat a měl bych být od tebe nejdál. Až se uzdravím, slibuju ti, že to dodržím." Zmáčkla jsem svou uniformu. "Nechci." Odsekla jsem. "Já vím a proto-" Přerušila jsem ho. "Ne, Nechci, abys se ode mě vzdálil." Začervenala jsem se. Yumichika se jen usmál. "A t-taky si říkal, že se nemám nutit, abych tě měla ráda, viď?" Mlčel. "Není to tak, že bych tě nenáviděla." Mám ho ráda.
"Arigato." Vstala jsem. "Můžu pro tebe něco udělat?" Chytl mě za ruku. "Neodcházej." Má tvář nabrala křiklavě červenou a já se mu vysmekla. "Přijdu se na tebe zase podívat." Zavřela jsem za sebou dveře a vracela se mi zpátky normální barva.

O 3 dny později
~
Mířila jsem zrovna k Yumichikově pokoji. Všichni kapitáni a zástupci byli svoláni, Yumichika byl s nimi, ale to já nevěděla. Vyčkávala jsem na něj, když se ke mně po chvilce připojila Bee. "Yumichika je právě na radě, co tu děláš?" "No já.. počkat- on není zástupce kapitána Kenpachiho, tak jakto?" Bee mi něco zatajovala. "Budou se tam řešit ty dvě zbloudilé duše, které vás tak zřídily." "V tom případě, proč tam nejsem i já?" Vůbec jsem nevěděla o co jde.

Z pohledu svolání ~

"Jak jste si jistě všimly, poslední dobou se členka 11. Divize, divize kapitána Kenpachiho, Yoi Akanashi moc neprojevila. Myslíme si, že bude nejlepší, když bude přidělena do jiné divize a zbavena hodnosti." Dořekl stařík. "Počkejte, za členy mé divize mám odpovědnost já a nenechám ji přestoupit." Aniž bych to tušila, Kenpachi se mě v tu dobu zastal. "Myslím si, že pokud ji pošleme na nějaký čas do lidského světa a pak se vrátí zpět, načerpá spirituální částice a její reiatsu se srovná, stejně tak jako tomu bylo u Rukie." "Opravdu si to myslíte?" Stařík pochyboval. "Jsem si jistý." Kenpachi se podíval na Yumichiku, který hned dodal:" Budu Yoi doprovázet." Poklonil se. "Nevím zda mohu-" "Prosím vás." Stařík si projel prsty ve vousech a pak udeřil holí do země. "Dobře tedy, hned zítra ji vyšleme do skutečného světa." Kenpachi přikývnul a 'porada' se rozpustila.
__
Pořád jsme s Bee seděli přede dveřmi od jeho pokoje. Nervózně jsem si mačkala uniformu. "Yoi-chan." Uslyšela jsem jeho přesládlý hlas. Zvedla jsem hlavu. "Ayasegawa-kun." Ušklíbl se. "Takže už mě zase oslovuješ takhle?" "Urusai, co se dělo na poradě?" "Mám pro tebe dvě zprávy." "Jaký?!" "Půjdeš do skutečného světa." Zarazila jsem se. "A ta druhá?" "Jdu s tebou." Do široka se usmál.

Yasuko se zbláznila c:

29. července 2013 v 2:58 | Yasuko-chan' |  Výkec~

*///////////////////////* tenhle moment žeru nejvíc z celý písničkyyyyy!!!
on je tak zulíbání c:

____
eehh abych vysvětlila oč se vlastně jedná, tak.. zbláznila jsem se do NĚKTERÝCH skupin k-popu c:
jako například... začala jsem poslouchat skupinu 2NE1 (dívčí) a nějak jsem se dostala k SHINee a pak sem narazila na Teen Top!! okamžitě jsme přesunula tuhle skupinu společně s 2NE1 na nejvyšší žebříček *//*
+ SHINee taky, ale.. ty dvě předtim sou prostě na prvním!:'D a pak je SHINee hned těsně za nima:3
Zrovna dneska jsem si říkala, že mě už omrzela ta nudná smyčka, co poslouchám pořád dokola!:D (asi 3h v kuse 2 písničky._.)
Nooo a tady to jeee! >:3 Takže prostě love it!:D
Dneska snad nepudu spát a budu poslouchat Miss Right pořád dokolaaaa:'D
Okamžitě du vytvořit rubriku pro K-pop c:
Přidávám nějaké moje oblíbené písničky pod perex :3 PS: opravdu jich nebude málo ;DDD



No řekněteeeee, tyhle dva sou prostě k sežráníí *//*

Rpc aneb jak šel čas..

27. července 2013 v 16:04 | Yasuko-chan' |  RPC-other


- PRO ZVĚTŠENÍ KLIKNĚTE NA OBRÁZEK -
Co k tomu dodat xD .. nějaké zlepšení tam určitě vidím:'DDD
Samochvála smrdí Jako svoje "nejlepší" považuju Yasuko, kterou sem dělala do collabu s Melounem:DD
Snad už to bude jen lepší a lepší XD já vlastně.. všechny svoje rpc děsně zkritizuju:'D

Ushinawareta tamashi - 5.kapitola

27. července 2013 v 0:09 | Yasuko-chan' |  Ushinawareta tamashī


5.kapitola - Zabili mě?
Zastavila jsem se těsně před třídou a pozorovala nápis. "3." Proto nezvládám učení. Už jsou to dva roky. Stála jsem tam a mlčky to pozorovala, dokud nezazvonilo. Sedla jsem si na místo a učitel představoval nového studenta. "Jmenuje se Kenji." Ukázal na moje místo, aby si tam šel sednout. Skoro ke mně došel, kdyby mu Minako nenastavila nohu. "Tam si nesedneš. Sedí tu Yasuko!" Zařvala na celou třídu. Všichni jen mlčeli a pozorovali jí. Kenji byl v šoku a sedl si raději dozadu na poslední volné místo. "Dobře, takže se vrátíme zpět k dějinám." Učitel to raději neřešil, akorád ji po hodině něco domlouval.

"Co chtěl?" Zeptala se Yasuko. "Že mám prý zajít po škole k poradkyni. Že mi má pomoct. Che." Ušklíbla se a vytáhla propisku, zaryla ji do lavice Yasuko a začala tam vyškrabávat její jméno. "Onee-chan,co to děláš." Ve třídě nikdo nebyl, všichni se už přesunuli do další učebny. "Přestaň." Na jejím obličeji byl divný výraz, přitlačovala na propisku, dokud se nezlomila. "Minako.." Řekla tiše Yasuko. Zbláznila se? Tak moc lpěla na Yasučiný pozornosti, že už si nechtěla připustit její smrt. "Jdeme, bude zvonit." Vytáhla Yasuko ze třídy a pospíchala do další.

___O týden později.

Bylo po zkouškách, mám pocit, že jsem je nezvládla. Hleděla jsem na papír se známkou 4. Stála jsem hned u kanceláře a poslouchala jak se Minako hádá s učitelem. "Já to nenapsala za Yasuko! Ona psala ten test!" "Hloupost!" Ještě chvilku se dohadovali. "Proč.." Vyšla ven celá rozčílená. "Neměj strach, je to jen pitomej patolízal." "Za dva dny má být festival, že?" "Hai." Usmála jsem se a zašly jsme na záchody, měla jsem divný pocit. Minako se zavřela v kabince a já stála u umyvadla. Jako tenkrát. Zvedla jsem hlavu a dívala se sobě do tváře. Krvavé, roztrhané šaty a modřiny. Než jsem stačila cokoliv udělat, ruka mého krvavého odrazu doslova vyšla ze zrcadla a chytila mě. "Zapomněla jsi?" Její hlas zněl děsivě a hruběji než můj. "Zapomněla jsi na tu bolest, kterou ti způsobili? Na to, že tě zabili?!" Začala se smát. Její smích se mi vryl do kůže. Přerušilo to Minačino spláchnutí. "Yasuko?" Ohlédla jsem se na ní a pak zpátky, můj odraz už tam nebyl. Chytla jsem se za zápěstí. "Musím už jít."

Yasuko druhý den nepřišla do školy. Ve škole probíhala příprava na festival. "Na to, že tě zabili?! Zabili. Zabili." Pořád jí to drnčelo v hlavě. "Oni mě přece-" Vibroval jí mobil. "Moshi moshi? Á, onee. Hai, jsem v pořádku." Chvilku jsem si s ní povídala a ujistila ji, že na festival přijdu. Z telefonu se ozval hlas. "Zabili!" Nebyl to Minačin hlas, byl to nejspíš ten děsivý odraz. Yasuko rychle odhodila mobil a chytla se za uši. "Pronásleduje mě?!"

Nevěděla jsem co dělat. Můj mobil začal z ničehonic šumět, došla jsem k němu a přiložila si ho zpět na ucho. Slyšela jsem volání. "Yasuko, Yasuko!" A později i svůj křik. V ten moment jsem uslyšela děsnou ránu a pravděpodobně motor. "Haló?" Mobil byl vypnutý. "Co se to děje!" Sedla jsem si na postel a zavřela oči, zhluboka jsem dýchala. Pořád se mi v hlavě promítaly ty divný zvuky. Nejdřív můj křik a pak rána, pak volání mého jména a později výpadek telefonu. Nemohla jsem přijít na to, co to znamená. Usla jsem a mezitím mi naskakovaly nepřijaté hovory od Minako. Měla jsem děsný sen. V noci jsem se probudila a vyjekla. "Ne…"

____________
Heheee, napínavej konec xD copak se mi asi zdálo? O.o :'D >:DDD

Tonari no Kaibutsu-kun | recenze

26. července 2013 v 12:45 | Yasuko-chan'

Název: Tonari no Kaibutsu-kun
Autor: Robiko
Rok vydání: 2012
Počet epizod: 13
Žánry: Školní život, shoujo, komedie









Mizutani Shizuka je dychtivý tip člověka, který je zaměřený na učení a nic jiného ho nezajímá. Tvrdě studuje a nemá kvůli tomu ani přátele. Jednoho dne ji učitelka přemluví, aby zanesla nějakou složku studentovi, který má sedět vedle ní, ale nikdy se ještě ve škole neukázal, až na první den, kdy zmlátil bandu z druhého ročníku a byl kvůli tomu hned podmínečně vyloučen. Když uvidí Shizuku tam, kde bydlí, vyskočí před ní oknem. Ale nedá mu to a počká si až půjde domů a doslova na ní 'zaůtočí' z křoví. :D Ten den ji nazve přítelem. Za nějakou dobu začne Yoshida Haru chodit kvůli Shizuce do školy. Avšak jeho dětinské chování jí začne lézt brzo na nervy, nemá vůbec klid na učení. Zjistí, že Haru je mnohem chytřejší a trochu jí to deptá, proto dře ještě víc. Do příběhu se zamotají i další postavy jako například.: Mitsuyoshi Misawa, bratranec se kterým žije, Natsume Asako, kterou bude Yoshida učit, Sasahara Souhei, který bude pomáhat s kurníkem pro Nagoyu aneb kohouta, kterého nosí Haru pořád do školy, Yoshida Yuuzan, starší bratr Harua, Yamaguchi Kenji, který byl jeho první přítel společně pak s jeho bandou a nakonec Ooshima Chizuru, která se do Harua zamiluje.
Jak se z tohohle milostného n-úhelníku vymotáme? Kdo a s kým? Dosáhne Shizuku nejlepších výsledků? A do koho je zamilovaná Natsume?


HODNOCENÍ ~

Strašně moc se mi tohle anime líbí, je moje jedno z nejoblíbenějších:3 Haru je úžasnej ^-^ a Natsume kawaii *//*
A zamilovala jsem si Misawu:'D /SPOIL/ stejně jako Natsume:3
Líbí se mi charaktery postav, které jsou vážně propracované. Líbí se mi i děj, ale bohůžel konec byl taknějak s otevřeným koncem, což mě strašně mrzí. Každopádně manga dále pokračuje a já doufám, že aspoň ty konečný díly ještě přidaj!:D
Marně doufám Q-Q :'DD
______________________________________

- Anime se netočí pouze kolem Harua a Shizuky


- Natsume Asako je v matematice stejnej propadák jako já a trochu se v ní vidím, takže nejde jí nemít ráda! XD


- Komedie opravdu nechybí:D


- Postavy jsou kreslený úžasně

Perlička - Banankai!

25. července 2013 v 16:12 | Yasuko-chan'
Heh tak tady je ta perlička co jsem slíbila xD
jÁ z toho nemůžu... vždycky se začnu smát, když to vidím:'DDD
To se fakt povedlo!



xDDDD
PS: Připravuju recenzi

Bleach - 5.kapitola

24. července 2013 v 1:02 | Yasuko-chan' |  Bleach→povídka


5. kapitola - Proč jsi zašel tak daleko, Ayasegawo?


Bleach - 4.kapitola

19. července 2013 v 13:47 | Yasuko-chan' |  Bleach→povídka
4.kapitola - "Vítej zpět, Onee-chan!"
-
Ikkakuovi se objevila na hlavě žilka, ale hned zase zmizela. "Vždyť víš, že tohle nesnáším!" Zasmál se. "A proto tě škádlím." Bee mu skočila kolem krku a dali si pusu. Ayasegawa se na mě tak podíval a taky po mě skočil. Naštěstí jsem stačila připlácnout ruku na jeho obličej. "Uff, to bylo těsně!" Zakřenila jsem se a on jen něco mumlal do mojí dlaně. "Notaak, Yoi-san!" "Urusai, báka!" Chvilku jsem tam tak stála a čekala kdy se odlepí jak Ayasegawa, tak Bee od Ikkakua. "Jsem rád, že jsi se vrátila." Dobře, doslova do sebe byli zahleděný a mě ignorovali. Hlasitě jsem si odkašlala. "Ehm, nee-chan." "Promiň, Yoi!" Odstrčila Ayasegawu a objímala mě, mezitím mi pošeptala do ucha:" Ještě jsi nepodlehla Yumichikovo nátlakům?" "Nikdy!" Oklepala jsem se zhnuseně a obrátila se k němu zády.

"Ikkakuu." Zazněl jeho kňouravej hlas. "Ale noták, seber se, Yumichiko!" Poplácal ho po zádech. Nejradši bych od toho odešla, přišla jsem trénovat, dokud sem zase ten otrava nepřišel. Povzdychla sem si. "Pff.." "Yoi-chan, zaslechla jsem, že tě chtěl Ikkaku naučit něco se zanpakutou." "Spíš jsem se chtěla trénovat sama ale-" Přerušila mě. "Tak se na to podíváme!" Vytasila svojí zanpakutou a namířila jí proti mně. Rozpřáhla se, nečekala jsem to a tak mě zasáhla do tváře. "Yoi!" Ikkaku dal před Yumichiku ruku, aby nezasahoval. "Sakra.." Chytla jsem se za ranku na tváři a utřela si krev. "Asi nemám na výběr." Vytáhla jsem i já svou zanpakutou a odrazila její další útok.

Strašně moc jsem chtěla zesílit. Ale cítila jsem se proti Bee slabá. Pouze jsem odrážela útoky a lehce jsem se zadýchala. Jednou se mi podařilo skoro zasáhnout, ale vyhla se, byla rychlejší. Spadla jsem na zem. "Yoi, ber to vážně, vím, že nejsi tak slabá!" Trochu mě odstrčila a opět namířila zanpakutou. "Hai." Vstala jsem a znovu se pokoušela zasáhnout. Bojovali jsme celkem hodinu. Za tu dobu se mi podařilo jen ji trochu rozříznout uniformu. Svíjela jsem se s modřinama na zemi. "Doháje!" Praštila jsem pěstí do země. Bee ke mně natáhla ruku. "Zkusíme to zase zítra-" Chytla jsem se ruky. "Ne, pořád můžu bojovat-" Rychle mě vytáhla na nohy, ale strčila mě na Yumichiku. "Vezmi jí, je čas jít." Protáhla se a chytla se Ikkakua. Yumichika si mě hodil přes záda jako pytel brambor, doslova. "Ayasegawo, pusť mě!" Kopala jsem nohama, ale marně.

Bee mi ráda dělala naschvály, věděla, že se Ayasegawovi vyhýbám a přesto ho stále ke mně pouštěla. "Tsch." Začínalo se stmívat. Došli jsme k mýmu pokoji, tam mě konečně pustil. "Uvidíme se zítra." Bee dala Ikkakuovi pusu a zašla do mýho pokoje. "Yoi-chan, dostanu taky pusu?" "Ne." Odsekla jsem a zatáhla za sebou dveře. "Tákže ty dneska přespíš u mě?" Podívala jsem se na Bee, která už byla skoro svlečená. "No jasný!" Usmála se a zalezla do postele. "Jsem unavená." Zývla a během chvilky usnula. Nestačila jsem se ani na nic zeptat. Popravdě, byla jsem taky unavená. Lehla jsem si na zem a taky usnula.

Uběhl týden a Soul Society začalo být nervózní. Pořád se konaly schůze kapitánů. Netušila jsem o co jde, dokud jsem nezaslechla mluvit kapitána Kempachiho a Hitsugayu. "Říká se, že do Seireitei mají vtrhnout Ryoci. Zatím to hlídáme, ale nevíme kdy přesně se objeví." Potom jsem běžela pryč. Čirou 'náhodou' jsem narazila na Ikkakua. "Hej! Nevíš, kde je Bee?" "Není s tebou?" "Ne, zrovna dneska vstala dřív než já, asi se šla projít." Chvilku jsme tak postávali a pak se mě zeptal na něco, co mě zarazilo. "Co si myslíš o Yumichikovi?" Mlčela jsem. "Máš ho ráda?" Ušklíbla jsem se. "Kdo by měl rád někoho jako je on?!" Ikkakuovi zkameněl obličej a díval se za mě. "Co je?-" Otočila jsem se a stál tam Yumichika. Nedívala jsem se na jeho výraz ve tváři, stačil mi pohled na to jak tam stojí. "Musím jít." Obešla jsem Yumichiku a šla hledat Bee. Nevím proč, ale cítila jsem se vážně hloupě.
_________________________________________________________________________________________________
Ták další kapitola je tady:'D
Mám plány dopředu c: :'D
PS: Chudák můj Ayasegawa q//q :'D

Ushinawareta tamashī - 4.kapitola

15. července 2013 v 16:54 | Yasuko-chan' |  Ushinawareta tamashī

4. kapitola - Vidět nebo nevidět
----

Cana skočila Minako do řeči. "Yasuko je mrtvá!" Po té větě mi strnul obličej. "T-Takže.." Opřela jsem se. Zafoukal vítr. Vlasy mi lezly do obličeje. "Já vím!" Minako začaly stékat slzy po tváři. "Ale přesto tu je!" Znovu na mě ukázala. Cana se napřáhla a dala Minako facku. "Mám toho dost! Přestaň s tím!" Bee a Caně začali téct slzy prudem též. "Přestaň s tím..prosím." Cana se otočila, že odejde. "Já jí vidím!" Bee si setřela slzy a vyšla z davu. "Já tě vidím." Vstala jsem a dívala se na ní. "Nee-chan." Netrvalo dlouho a držela jsem jí v objetí. "Chybělas mi!" Cana byla naštvaná ještě víc. "Já Yasuko milovala a stále miluju! Tak proč ji nevidím?!" Sedla si na zem a plakala.

Kolem zavládla brečící atmosféra, všichni se rozbrečeli kromě Kami. (:D) Yuki objemul Minako a držel jí. "Také ji nevidíme." Řekla Misaki s Emi. "Ani já." Dodal Yuki. Minako si utřela slzy a usmála se. "Uděláme všechno proto, aby jste ji viděli! Že?" Yasuko s úsměvem přikývla. Začalo zvonit. Všichni šli na poslední hodinu. Po škole se sešli Minako, Yuki, Cana a Bee i s Yasuko. "Kam půjdeme?" "Do knihovny!" Cesta netrvala moc dlouho, knihovna byla kousek od školy. "Chci ji vidět!" Opakovala neúnavně Cana a rozhlížela se. "Kde si, kde si?" Natahovala před sebe ruce. Yasuko se začervenala. "Eeeto, Cano? Právě ji saháš na prsa." Cana hodila nosebleed a švihla sebou na zem. Naštěstí to bylo jen ve výtahu. "Cano, vzbuď se!"

Yasuko byla k ní sehnutá. "Cano-chan!" Pomalu se probírala a když otevřela oči, uviděla ji. "Yasuko!" Chytla ji a mačkala. Minako a Yuki se zasmáli. "Je docela divný, že je tohle jeidné co s ní máš společné." "Urusai." Cana nafoukla tváře a dál se lísala k Yasuko. "Vystupujem!" Otevřeli se dveře od výtahu a všichni vystoupili na patře s největším výběrem knih. "A co ty, Yuki?" "Já nevím.. myslím, že jsme tehdá s Yasuko skládali origami." "Yosh! Jde se na to!" Vlezli do temné uličky kde vytrhli pár stran z knih. "To nesmíte!" Okřikla je Yasuko. "Pššt!" Zacpala jí pusu Cana a náramně si tu užívala. ( je to rebel!:D )

Yuki si sedl ke stolu a Yasuko hned vedle něj. "Doufám, že se mi to povede, dlouho jsem to nedělal." Začal skládat hrad, ale složil špatně špičku. "Musíš ji ohnout na druhou stranu." Uslyšel hlas patřící Yasuko a náhle uviděl i její ruce, které mu pomáhají dorovnat origami. "Yasuko!" Obejmuli se. "Eeto, není to jak vypadá!" Zasmála se Yasuko a poplácala Minako po zádech, která už stála u Yukiho. "Dobře, když už vidíte všichni nee-chan, tak co teď?" "Už je pozdě, půjdu domů." "Já také." Všichni se tedy rozloučili a šli domů, jen Yasuko se pomalu courala.

"Takže to znamená, že jsem mrtvá. Proto ty šaty… proto je všechno jiné." Venku už svítily pouliční lampy. "Ale pořád neznám odpověď na všechno…"
___________________________________________________________________________________________
Ták, teď už můžete klidně všichni psát co chcete:'D Šlo mi jen o to vís napnout!:D
Ale - pořád nevíte jak zemřela, kdy, proč..:3 Takže to si opět nechám pro sebe:D

________________________________________________________________________________________
Poznámka - odstavce psané šikmě jsou a budou psané z Yasučiného pohledu, ostatní je z pohledu vypravěče.