Aisuru - 1.kapitola

30. července 2013 v 21:32 | Yasuko-chan' |  Aisuru → povídka



Slíbila jsem vám novou povídku společně s Hotaru c:
Já píšu za Shio - odstavce psané šikmě a krátce :'D
Hope u like it c:
_________________

1. Kapitola with Hotaru
Procházela jsem se ulicí, ignorovala jsem ty tupý pohledy lidí. Ani trochu jsem se nebála, že mě někdo udá. Neschovávala jsem se, naopak, byla jsem všem na očích. Znamenalo to pro mě něco novýho, jako zakázaný ovoce. Správně, byla jsem za školou. Už jsem prostě nesnesla jak se na mě každý díval svrchu. Neměla jsem v úmyslu tam dnes jít, chtěla jsem si jen vyčistit hlavu od problémů, od všeho, ikdyž jsem věděla, že hned co tam přijdu, bude to jako dříve.

Brr, zima. Nesnáším zimu. Nesnáším sníh. Je studený a na teple se z něj stává ještě horší věc - ledová voda. Naštvaně jsem si vrazil ruce do kapes a vztekle přidal do kroku, s pohledem zabodnutým do země. Čím dřív budu doma, tím líp. Už jsem se úplně viděl v teplé vaně. Celý ve vodě s bublinkami a se sklenkou vína v ruce... nebo něčeho ostřejšího? Možná.
Náraz. Narazilo do mě něčí tělo. Ovšem místo toho, abych odletěl já, tak si na zadek sedla ona osoba. Otráveně jsem vzdychl a podíval jsem se na onu osobu s úmyslem, ji pořádně seřvat, ale pohled na ní mi sebral vítr z plachet. Byla to ještě školačka. V uniformě, kolem krku ovázanou dlouhou šálu. Její obličejík byl zarudlý zimou. Nespokojeně krčila nosík. Zdálo se mi to roztomilé. Místo toho, abych začal křičel jsem se na ní pousmál a podal jí pomocnou ruku.

Mrzly mi nohy i uši. Šťípalo to. Zavřela jsem oči a zaklonila hlavu dozadu. Sníh mi padal do obličeje. Chtěla jsem zrovna oči zpět otevřít, ale do někoho jsem vrazila. Náraz mě schodil na zem. Upřeně jsem se na tu osobu dívala. Čekala jsem, že na mě začne křičet a možná mě i uhodí, tak jak tomu bývá ve škole, ale místo toho ke mě natáhl promrzlou ruku a na jeho tváři se objevil široký úsměv. Byl to hřejivý pocit. Poprvé se na mě někdo usmál, pokud nepočítám prodavače, co nutí jejich výrobky. Odhodlala jsem se ruku přijmout. Postavil mě zpátky na nohy. Byla jsem asi o dvě hlavy menší. "Gomene." Vydala jsem ze sebe.

"Neomlouvej se, zlatíčko," zašveholil jsem. Nemohl jsem si odpustit to oslovení. Musel jsem se v duchu smát tomu, jak se ta dívenka začervenala a plaše uhnula pohledem.
"Myslím, že jsem stejně vrazil já do tebe," zamumlal jsem. Byl jsem si jistý, že to ona nabourala do mě, ale chtěl jsem působit gentlemansky.
Ona na mě jenom upírala svoje velké hnědé oči s dlouhými hustými řasami a měla pootevřenou pusu. Zdálo se, že mi asi nikdy neodpoví. Kdyby na mě před chvílí nepromluvila, tak bych přísahal, že mluvit neumí. To jsem jí děsil? Vlastně bych se tomu ani nedivil - se svou výškou, vypracovanou postavou, tmavými polodlouhými vlasy, jejíchž prameny mi padaly do černých očí... jo, obvykle jsem lidi děsil.
"Neublížím ti, víš?" řekl jsem jí a znova jsem se usmál.

"Ne, byla to moje chyba." Setřela jsem rukávem uniformy vločku, která mi dopadla na nos a šimrala mě. Nevím proč, ale hned po omluvě jsem neodešla a dál tam tiše stála. Musela jsem se na něj dívat, něco mě na něm přitahovalo. Byl tak vysoký, že jsem mu skoro neviděla do tváře, sníh a světlo mi ten pohled nedopřály. "J-Jsem Shio." Řekla jsem rozpačitě. Byl to první člověk se kterým jsem promluvila a nemusela jsem se bát, že mnou bude opovrhovat. Aspoň jsem to tak cítila. Nebo se snad mýlím?
Mou hlavou problesko přes tisíc myšlenek.

"J-Jsem Shio," vypadlo z dívenky. Skoro jsem jí nerozuměl. Její rozpačitost mi přišla roztomilá. Líbilo se mi to, jak se červenala. Jak krčila nosík a přivírala oči, aby mi viděla do obličeje i přes silné chumelení. Nechápal jsem to. Tohle štěně vůbec nebylo můj typ. Obvykle jsem měl rád spíš ty sebevědomé dívky. Ale tahle byla jiná.
"Shio, hezké jméno," usmál jsem se. V její přítomnosti jsem se smál nějak často. Bylo to divné. Cítil jsem se jako blbec.
"Já jsem Hiroshi, zlatíčko," pokračoval jsem plynule, aniž bych to stihl zastavit. Proč tak moc chci, aby tohle štěně vědělo, jak se jmenuji? Nevím. Ale líbilo se mi, jak se její drobný obličejík rozzářil, když jsem jí neposlal do háje s tím, že mě její jméno nezajímá.
"Hiroshi," zopakovala, spíš pro sebe. Vypadala, že si ani neuvědomuje, že to říká nahlas. Líbil se mi tón, jakým to řekla. Jak mé jméno vyslovila sladce, s péčí. Musel jsem se nad tím pousmát.

"Ty asi nechodíš na stejnou školu viď?" Na tu otázku jsem si odpověděla v duchu sama. Nikdy jsem ho přece nepotkala. A kdyby ano, byl by malý paprsek naděje mezi těma blbcema tam. Ikdyž jsem si jistá, že i ten malý paprsek by brzy pošlapali a oddělili by mě od něj. Vypadal, že je o pár let starší. "Takže, ty pracuješ? Bydlíš někde poblíž?" Vůbec nevím jak je to možné, ale náhle jsem dostala chuť mluvit. Setřela jsem si další vločku z obličeje a čekala až se jeho rty pohnou a budou mluvit. Ke mě.
Zamotala jsem si prsty do šály, začala být opravdu zima.

Její otázky mi přišli roztomilé. Musela na mně vidět, že jsem moc starý na středoškoláka. Ale byl jsem rád, že se jí konečně rozvázal jazyk. Její hlásek byl jako zvonečky.
"Vlastně jdu zrovna z práce. Jsem zpěvák na volné noze... však víš. Jednou zazpívám tu, potom támhle..." mávnul jsem rukou, jako by to byla nepodstatná věc a zase jsem se na ní usmál, "a taky hraju na kytaru. Elektrickou."
Přišlo mi vtipné, jak na mě zírá, doslova na mně visela pohledem. Očividně se snažila si zapamatovat každé slovo. A ještě ta školní uniforma, skoro bych očekával, kdy si vytáhne nějaký bloček a začne si to všechno zapisovat... což mě přivádí k myšlence...
"A co tu děláš ty? Neměla bys být ve škole?" pozvedl jsem obočí a ruce jsem si zastrčil do kapes. Měl jsem pocit, že mi upadnou prsty a přiznejme si, že je jsem ke své profesi opravdu potřeboval.

Doslova jsem hltala každý jeho slovo. Neznám ho, ale v jeho blízkosti jsem se cítila dobře. Tak dobře jako nikdy předtím. "Pokud někdy budu moct, přijdu se na tebe podívat." Usmála jsem se. Ano i já to umím. Překvapilo mě to. Je to už dlouho co jsem se usmála. Nadechla jsem se, ale zima mi moc nedopřávala, navíc jem byla jen v uniformě s krátkou sukní. Hlasitě jsem pšíkla, aby toho nebylo málo z mýho nosu začalo doslova téct. Snažila jsem se, aby si toho nevšimnul a tak jsem si dala dlaně kolem nosu a zrudla jsem. Když jsem jednou rukou vytahovala kapesník z kapsičky uniformy, cítila jsem se trapně. Nesnáším smrkat před ostatními, ale musela jsem. Poté co jsem dosmrkala a schovala jsem kapesník zpátky, vydrmolila jsem ze sebe omluvu. "Nejsem ve škole, protože máme den volna." Zalhala jsem, nechtěla jsem, aby se jeho názor na mě zhoršil. Vlastně jsem ani nevěděla jaký obrázek si do teď o mě udělal a ani jsem to vědět nechtěla. Co kdyby to bylo něco, co by mě ranilo?

"Den volna?" zeptal jsem se a podezřívavě jsem se jí podíval do očí. Nezdálo se, že bych jí děsil. Divné, před tímhle uhrančivým pohledem vždycky všichni uhnuli očima. Ona ne. Pohled mi oplácela. Se zvláštní oddaností v očích. Ach, ty puberťačky.
"Shio," zašeptal jsem, zatímco jsem vyndal ruku z kapsy, abych ji potom mohl jemně položit na dívčinu promrzlou tvář, "proč jsem ve městě zahlédl jenom tebe?"
Dívka zrudla a rychle sklopila oči. Zdá se, že jsem uhodil hřebíček na hlavičku. Musel jsem se pousmát, zatímco jsem ji jemně hladil palcem po úplně rudé tvářičce. Ach, tak já to štěně přivádím do rozpaků? To je dobré vědět, opravdu. Ale proč mě to tak těší?

Lekla jsem se, když přiložil ruku na mou tvář. V ten moment jsem se mu už nedokázala dívat do očí. "J-Já nevím." Dlouho jsem hledala odpověď na jeho otázku, která byla sice jen obrazně položená, ale i tak jsem chtěla odpovědět. Cítila jsem, že mu nechci lhát a proto jsem dala další odpověď, zatímco palcem brouzdal po mojí zrudlé tváři. "Pravdou je, že nemáme den volna.. jsem za š-školou." Ulevilo se mi, když jsem mu řekla pravdu, ale zároveň jsem se cítila provinile. Jako bych teď čekala, že se mi vysměje nebo odejde beze slova. Přesto jsem čekala pravý opak. Asi jsem naivní.

Její přistižený, zdrcený pohled mi přišel možná až celkem komický. Proč ta slečinka chodí za školu, když z toho má černé svědomí? Když byl on sám ve školních letech, tak byl za školou v jednom kuse, ale nikdy z toho neměl takové výčitky, jaké teď viděl vepsané ve tváře té maličké. Cítil, jak se klepe.
"Aha, takže koťátko nám zlobí?" zeptal jsem se a zasmál jsem se nahlas.
Shio se na mě podívala s jistým vzdorem v očích. Nechápal jsem, kde se tam tak najednou bere. Vždyť ještě před chvílí se tu červenala... a teď tohle. Rychle jsem uvažoval nad svými slovy. Co jsem řekl špatně? Vždyť jsem jí celou dobu říkal připitomělými přezdívkami, tak co jí na koťátku tak pobouřilo?

Když dořekl ta slova, neskutečně mě zabolelo v hrudníku. Byl to ten samý pocit jako, když procházím chodbou ve škole. Jenže tohle bylo jiné, poprvé jsem se pokusila naivně věřit, že si najdu přítele. Vážně jsem dychtivě chtěla jeho pozornost. Jeho smích se my zaryl pod kůži. Tlačila jsem kulaté slzy zpět do očí a chytila jsem jeho ruku tou svou. "Už musím jít." Použila jsem chabou výmluvu abych utekla od toho co řekl. Utíkání je můj jediný způsob řešení problémů. Obešla jsem ho hledíc do země. "Hiroshi.." Řekla jsem tiše, když jsem si přitiskla šálu na ústa. Třeba to nemyslel zle, třeba se mýlím. Otočila jsem se, ale už tam nebyl. Zmizel. Zmizel jako vločky, které dopadnou a rozplynou se.
_______________________________________________________
Tak co na to říkáte? c:
 


Komentáře

1 Lairai Lairai | 31. července 2013 v 9:32 | Reagovat

Vůbec si v tomhle horku neumím představit zimu a sníh,ale povídka je skvělá *-*

Ano používám grafický tablet a ne,neudělám speed protože ty vlasy jsem tak 4503829x upravovala a předělávala :D

2 Yumi-chan15 Yumi-chan15 | Web | 31. července 2013 v 11:00 | Reagovat

Povídka vypadá bezvadně^^ Prostředí i nápad se mi líbí, ale jak už napsala Lairai... v těhlech teplotách je pro mě představa sněhu jako vědět co je za zamčenými dvěřmi. Je to nemožný xD
Těším se na další kapitolu :)

3 ♥Míša♥ ♥Míša♥ | Web | 31. července 2013 v 11:33 | Reagovat

Ja som si to krásne vedela predstaviť,len som sa rozplívala nad myšlienkou že by teraz začalo snežiť :) A z poviedky som skoro dostala cukrovku,tý dvaja,ňuňu spolu taký zlatučký a ten konec spravil z tohoto " :) " toto " :( " ... moc krásne,rozhodne to budem čítať ... <3

4 katt-chan katt-chan | E-mail | Web | 31. července 2013 v 20:05 | Reagovat

tak tohle je povedene na to ze je to prvni dil tak me velice zaujal jen tak dale

5 Aya Evans Aya Evans | Web | 1. srpna 2013 v 11:27 | Reagovat

Můj božeeeeeee >>> víc ze sebe nedostanu!♥

To bylo úžasný! Doufám, že budete psát pokračování! :D Ten sníh - úplně ho cítím! :3

6 Kikio Kikio | Web | 1. srpna 2013 v 16:26 | Reagovat

Tlieskam! Veľmi pekné, moc sa mi páčilo, pokračujte! :D

7 DirtyFoxx DirtyFoxx | Web | 1. srpna 2013 v 22:33 | Reagovat

Aké súper :3 no ty si normálne stroj na poviedky! ^^ pomaličky tu budeš mať peknú továreň :3 len tak ďalej :)

btw: http://jpn--world.blog.cz/1308/rychle-triedenie-sb

8 Penny Yuzuki Mizu Daiyamondo Penny Yuzuki Mizu Daiyamondo | Web | 2. srpna 2013 v 11:16 | Reagovat

Mec pekny zacatek senpai ^^ Ta povidka se fakt povedla i kdyz je to zatim zacatek xD A ten snih OMG, ted bych ho prave potrebovala.

9 Bleskoblesk Umeme Uma Bleskoblesk Umeme Uma | 2. srpna 2013 v 11:44 | Reagovat

Skvělá povídka, chci pokračování :3
Jo a ohledně AIONU-jaksi zázračně se mi to nahrálo za deset minut. Konečně!

10 a2l a2l | E-mail | Web | 2. srpna 2013 v 12:32 | Reagovat

Já říkám super! :) Shio je roztomilá :3

11 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 2. srpna 2013 v 13:20 | Reagovat

To bylo úžasné..! To je asi nejhezčí co jsi naspala, strašně se mi to líbí. Jak na sebe byli milí, možná by mohli být přáteli.. :-)

12 Angela QuickBow Angela QuickBow | E-mail | Web | 3. srpna 2013 v 14:49 | Reagovat

Prepáč že sa k tomu dostávam až teraz, boli také menšie osobné problémy...

Každopádne, je to úplne super, prekonali ste sa :) Teším sa na druhú kapitolu ^^

13 Akemi Minum Akemi Minum | Web | 3. srpna 2013 v 19:44 | Reagovat

kwaii, sugoii, božíííí!
Moc se mi to líbí :3 jen moc nemusím to popisování stejného děje od obou autorů, ale jinak je to vážně úžasně napsané!

14 Pariah Pariah | Web | 6. srpna 2013 v 7:13 | Reagovat

Krásné :-) moc se ti to povedlo

15 Blangela Blangela | Web | 19. srpna 2013 v 14:50 | Reagovat

Šikmě a krátce. Lol. To je kurzíva, ty voe xDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama