Aisuru → 2.kapitola

6. srpna 2013 v 21:22 | Yasuko-chan' |  Aisuru → povídka


Píšeme s Hotaru už 3 kapitolu:3 tak tady je 2:'D snad se bude líbit c:
novu připomínám, že píšu za Shio a šikmě.
________________________

Pche, myslím, že bych si měl najít novou práci. Tohle noční šaškování v klubech miluju, ale jednou mě to zabije. Kýchnul jsem a hlasitě jsem se vysmrkal. Bolela mě hlava. Místo toho, abych si teď, o půlnoci, doma v klidu vyspával, tak jsem tu stáhl v zákulisí zakouřeného klubu se svou kytarou v ruce připraven vyjít na podium. Bože, proč? Proč dneska?Uklidňoval jsem se aspoň myšlenkou, že v pátek za to mám většinou nejvíc peněz. Lidé mě a moji hudbu milovali. Tak úplně jsem to nechápal, podle sebe jsem byl arogantní, ne moc dobrý muzikant. Netrvalo to zas tak dlouho, než pro mě přišel organizátor a začal mě rychle popohánět směrem k jevišti. Jenom jsem hlasitě popotáhl, ignorujíc znechucené pohledy lidí v okruhu dvou metrů, a vyšel jsem na podium.

Hned jak jsem skončila úklid v Maid kavárně jsem se převlékla a vyběhla ven. Když jsem předtím vynášela odpadky, zaslechla jsem dva zákazníky jak si povídají o baru. "Bude tam vystupovat někdo na H.." Hlavou mi problesklo celé jeho jméno. Byl to už měsíc, co jsem ho neviděla. Běžela jsem. Vážně jsem se nechtěla vzdát naděje, že jsem ho viděla jen jednou a naposledy. Doběhla jsem k jednomu proslulému baru ožralců a vešla dovnitř. Ale byla jsem úplně jinde. Povzdychla jsem si. "Musím to stihnout, chci ho vidět." Pobrala jsem dech a běžela jak nejrychleji jsem mohla jako, kdyby mi měl každou chvíly ujet vlak. Po pěti minutách jsem se konečně dostala před dveře oného baru na druhé straně ulice. Nervózně jsem otevřela dveře a uviděla ho. Usmála jsem se.

Vůbec se mi nechtělo tady být. Mrzutě jsem i s kytarou zapojenou do elektriky došel k barové stoličce uprostřed podia a rozmrzele jsem si na ni sedl, ladíc si kytaru. U toho jsem okázale ignoroval obecenstvo. Tak jako pokaždé. Lidé byli zvyklí, že hraji a zpívám prakticky jenom pro sebe, ale i tak mou hudbu milovali. Nechápal jsem to, ale byl jsem rád, protože to oni mě udržovali při životě - to jejich peníze mi platili jídlo a byt.Prsty jsem něžně přeběhl po strunách. Podvědomě jsem hrál první tóny písničky, kterou jsem v posledních dnech poslouchal a hrál tak často. Miloval jsem ji. Byl to žalozpěv. Píseň tak smutná... a já se v ní nacházel. A tak jsem začal zpívat. Nechával jsem svůj hlas, aby se rozezněl místností. Cítil jsem se tak slabě, ale můj hlas se jedinkrát nezachvěl. Měl jsem zavřené oči. Nechtěl jsem vidět dav lidí, ani reflektory, které mi svítily do tváře. Ne, užíval jsem si to mrtvolné ticho, které se místností rozlehlo, když jsem ze sebe vydal první tón. Užíval jsem si, jak tam můj hlas zní, úplně ztracen ve svém vlastním světě.

Mlčky jsem tam stála a pozorovala ho. Sedla jsem si k prázdnému stolu a u barmana jsem si vyprosila vodu. Zaposlouchala jsem se do jeho hudby. Vzbuzovala ve mě příjemný pocit, ikdyž nebyla zrovna dvakrát veselá. Hrál a zpíval skvěle, to se musí uznat. Ale tenhle podnik nebyl zrovna pro mě ideální, každou chvíli někdo zapaloval doutník. Dusila jsem se z toho. Měla jsem sto chutí se sebrat a vyjít na pódium, ale asi by to nedopadlo dobře, takže jsem čekala až jeho vystoupení bude u konce a mezitím dál poslouchala.

Ani jednou jsem necítil potřebu vzhlédnout a podívat se do publika. Ani jednou jsem nepotřeboval zpívat pro lidi. Bylo to pro mě. Jenom pro mě. Ignoroval jsem je stejně dobře jako tu mouchu co mi kroužila kolem hlavy. Měl jsem už od rána splín a ještě ke všemu ta ošklivá horečka... a o to větší sílu jsem dával do svého hlasu. Všechny ty emoce, co mě už od rána provázely, ze mě najednou vytryskly ve vodopádu slov a tónů. Cítil jsem se o tolik lehčí, spokojenější... Vystoupení skončilo a já si užíval doznívání posledních tónů do ticha. A potom ticho zmizelo. Bouřlivý aplaus mě donutil vzhlédnout, neurčitě se uklonit a odejít z podia do zákulisí.

Vyzařovala z něj sebejistota. Světla, která na něj upřeně svítila mi konečně umožnila vidět celou jeho tvář. Byla jsem šťastná. Když dohrál a náhle zmizel, přemýšlela jsem kudy se za ním dostat. Dotleskala jsem a vyběhla z baru, mířila jsem nedočkavě k zadním dveřím, které byli spojené s klidným místem za oponou. Doufala jsem, že vyjde zrovna tudy. Chtěla jsem se s ním znovu setkat. Když jsem tam tak stála přímo naproti dveřím a oni se začali pomaloučku otevírat, hrklo ve mě a já náhle nevěděla, co jsem mu vlastně chtěla říct. Co bych měla říct? Začala jsem se více bát než se těšit.

Tak, rychle sebrat svoje peníze a zmizet. Jo, domů, do postýlky. Krásné, pohodlné, vyhřáté... rychle jsem popadl svoje peníze a i s kytarou vyrazil k zadnímu vchodu. Po cestě už jsem se viděl v posteli a nálada se mi trošku zlepšila. Už jenom 10 minut chůze a jsem doma.A nebo taky ne. To bylo první co mě napadlo, když jsem otevřel dveře a unaveně se vypotácel. Stála tam ta dívka. Co tu dělala? Proč na mě zase tak vyděšeně koukala zpoza té rudé dlouhatánské šály? Zase se celá třásla. Zarazil jsem se uprostřed kroku a zíral jsem na ní. Že by tu byla kvůli mně? Hloupost! Ale i tak to je moc velká náhoda..."Shio?" zkusil jsem to, doufajíc, že si jméno pamatuji dobře... na jména jsem měl špatnou paměť. Podle jejího výrazu jsem poznal, že jsem se trefil.

Usmála jsem se, když řekl mé jméno. "Takže si mě pamatuješ." Náhle mě tréma a všechny negativní myšlenky přešly. "Hrál jsi úžasně." Dodala jsem. Pozorovala jsem jak si rukou prohrábl vlasy a zaraženě stál na místě. "Omlouvám se, jestli jsem tu nevhod nebo překážím." Neměla jsem žádné přátele, takže jsem nevěděla, jak se zachovat. Začala jsem přemýšlet, jestli jsem raději měla zůstat doma a nechodit sem. Přece jen ho vidím podruhé. Dychtivě jsem vyhledávala jeho pozornost. Proč zrovna jeho? Protože on byl první, kdo mě oslovil vlídně.

Cítil jsem se, že asi usnu vestoje a tak moc jsem si přál jít spát. Ale nějak jsem jí to nedokázal říct. Ne když se tak roztomile klopila pohled zatímco si hrála s knoflíkem na kabátě. "Nepřekážíš," usmál jsem se. "A děkuju za pochvalu... hraju to, co cítím." Netuším, proč jí to říkám. Chci jít spát. A tohle se asi protáhne... ale myslím, že ten spánek i oželím... Vlastně mě mrzelo, že tak zmizela. Hodně mě to mrzelo. Vyděsil jsem jí, měl jsem na sebe vztek. A to mě přivedlo k myšlence..."A kde se tu vůbec bereš, zlatíčko? Hledala jsi mě?" zeptal jsem se s laškovným úsměvem a pohodil jsem hlavou, abych dostal dlouhé prameny vlasů z očí.

Jakmile začal mluvit, přestala jsem vnímat čas. Každá vteřina s ním se mi líbila. Ale zpozorovala jsem, že mu není zrovna dvakrát nejlíp. Když řekl, že nepřekážím, měla jsem radost. Jeho poslední věta mi zůstala v hlavě delší dobu, stejně tak jako to oslovení. Začervenala jsem se.
"Hai", když se snažil srovnat své vlasy, visela jsem na něm pohledem. "Chtěla jsem tě ještě vidět." Byla jsem najednou v jeho přítomnosti nesvá. "Víš," chvilku jsem přemýšlela zda to říct nahlas, ale když už jsem vypustila z úst první slovo, musela jsem.."Jsi můj první přítel."
Srazila jsem pohled níž.

Přitel? Pří-tel? Její přítel? Já? Mrzutý, sexistický imbecil, zkrachovalá existence bez jistých příjmů? Já? Mluví se mnou podruhé v životě. Proboha, co to je za holku? Ale proč mě to zjištění zvláštně hřeje v hrudi? Ale co na to mám proboha říct? To je snad první holka, co mě přivedla do situace, kdy nevím co říct. Nikdy jsem s tím neměl problém. Ale teď ano. Sakra, sakra, sakra. No tak, Hiroshi. Neříkej mi, že jsi zapomněl, jak se mluví?! Viděl jsem, jak znervózněla dlouhou absencí odpovědi. "Aha," vypadlo ze mě po dlouhé době přemýšlení, co nejlepšího bych asi tak mohl říct.

Z jeho odpovědi jsem nevěděla, co si myslet. "Jsi naštvaný?" Podívala jsem se na něj s trochu smutným výrazem. Po zhodnocení všech pro a proti jsem raději dodala.:" Jestli ti to vadí, dělej, jako, že jsem to neřekla." Předstírala jsem úsměv, ikdyž jsem vlastně chtěla, aby věděl, že je můj první přítel. Vypadal, jako by se měl každou chvíli zhroutit. "C-Chceš jít někam na čaj?"
Jakmile jsem to dořekla, začala jsem se zase červenat bez přestání. Vyznělo to snad jako záminka pro rande? Ale tak jsem to přece nemyslela.. Nebo jo? Blbost.. Ani nevím, jak někoho někam pozvat, nemám s tím zkušenosti. A proto jsem mluvila raději dál. "Eeeto.. znám jeden obchod, kde mají otevřeno až do rána a mají opravdu největší výběr." Cítila jsem se hloupě.

Donutil jsem se usmát."Nezlobím se. Jenom jsem nemocný a není mi moc dobře. Někde jsem se nastydl. A víš co je nejlepší na nachlazení?" dostal jsem ze sebe. Shio na mě zaraženě koukala a jenom vrtěla hlavou. Nejspíš ji moje náhlá změna tónu překvapila.
"No přece čaj, ty trdlo," zasmál jsem se a dal jsem se k odchodu. Ona zůstala ještě chvilku zaraženě stát, ale potom mě doběhla. Neodolal jsem... musel jsem to štěně trošku potrápit. A tak jsem si futrál s kytarou přendal do druhé ruky a uvolněnou rukou jsem si s ní propletl prsty.
__________

Že Hotaru píše úžasně?:3
 


Komentáře

1 Yumi-chan15 Yumi-chan15 | Web | 6. srpna 2013 v 22:22 | Reagovat

Tenhle příběh se mi celkem líbí :3 Moc se těším na pokráčko.

2 Bee Bee | Web | 6. srpna 2013 v 22:29 | Reagovat

Píše! A ty taky :3 Sugoi, těším se na pokračování! :3

3 Penny Yuzuki Mizu Daiyamondo Penny Yuzuki Mizu Daiyamondo | Web | 7. srpna 2013 v 10:07 | Reagovat

Hai Hotaru i ty pisete uzasne :3 To je bozi povidka, aww *//* Je skoda, ze si nemuzu udelat obrazek o tom jak vypadaji xD

4 Lost Bloody Rose Lost Bloody Rose | Web | 7. srpna 2013 v 15:34 | Reagovat

:O Pěkné :) těším se na další díl :)

5 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 7. srpna 2013 v 16:52 | Reagovat

¨krásná kapitola, myslím si, že by mezi nimi mohlo něco být. vypadá to nadějně :-)

6 Ryu^^ Ryu^^ | Web | 8. srpna 2013 v 8:38 | Reagovat

Taky se těším na pokračování! :,3
Pěkné počtení. :3

7 ♥Míša♥ ♥Míša♥ | Web | 8. srpna 2013 v 19:06 | Reagovat

Pokráčko !! jasnéé ?? môžeš my to slúbiť ?!!! Chudáčik Hiroshi,trošku nám nastyd :D ale bolo od neho pekné že s ňou išiel na čaj xD A Neznášam keď sa mi chce spať chudák Hiro,ja by som asi zaspala na mieste,pretože keď sa mi chce už raz spať tak ma nepustí :D Rozhodne aj na tú svetobornú dĺžku textu sa to dá v pohode čítať :D
--------
A ten design,noo stále my do toho niečo príde a starať sa o blog,obiehať a chodiť von,potom tu mám ešte sesterku,táák no dúfam že nevadí ...

8 a2l a2l | E-mail | Web | 9. srpna 2013 v 16:27 | Reagovat

Píšete úžasně obě dvě! Super díl :3

9 Angela QuickBow Angela QuickBow | Web | 10. srpna 2013 v 15:07 | Reagovat

Kawaii ^^ :3 Ja chcem ďaľšiu !

10 Aya Evans Aya Evans | Web | 11. srpna 2013 v 9:07 | Reagovat

Aww, zlaté.:3 Hotaru píše moc hezky. :) Shio mi přijde přehnaně nesmělá, přesně můj neoblíbený typ, ale nikoho jiného si tu představit neumím. :D Nedokážu z nadšení z téhle povídky říct něco jiného než že se těším na další kapitolu.:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama